Pár poznámek úvodem...
- Vodu jsme pili z potoků, přítoků i odtoků jezer a nikomu z ní nic nebylo (a snažili jsme se vybírat místa, kde se nepáslo moc ovcí a kde bylo jen minimum odpadků).
- Dočetli a doslechli jsme se před cestou o obtížnosti některých úseků. Šlo se nám dobře a vše jsme přešli bez problémů – rozhodně na tom mělo velký podíl krásné počasí, protože díky němu bylo sucho. Za mokra či dokonce přímo deště, silného větru nebo bouřky by bylo lepší se těm úsekům raději vyhnout, jak se také údajně v průvodcích doporučuje.
- Jízdenky na vlak jsme pořídili v kanceláři Wasteels
- Cesta z Breazy do Sebesu de Sus nám trvala 6 dní.
- Opalovací krém s faktorem 30 byl namístě (a stejně se někteří spálili).
- Repelent jsme neměli, ale občas by se hodil.
A díky všem, kdo píší různé praktické cestopisy, protože info předem se vždy hodí. Třeba tenhle cestopis někdy někomu také poslouží.
Členové výpravy
Thorin: „Dneska už jsem konečně rozchozený... musíme toho
ujít co nejvíc... zítra už začnu být unavený a opotřebovaný...“
Radana: „Ou maj, nemám signál!“
Jarda: „Stejně jsem to neměl hezky sbalený...“
Martina: „Dnes je to 60 dní!“
Martin: „Tady už to začíná vypadat jako v Jizerkách.“
Petra: „Už tam budem!“
DEN 1 a 2: Z Prahy do Breazy
 |
| V lehátkovém kupé |
Pátek 6.8. – sobota 7.8. - Přistupuju v 19 hodin v Břeclavi ke zbytku výpravy, která vyrazila v 15:30 z Prahy. Dáváme si řízky, buchty (uctivé poděkování paní Haluzové! Th.), kecáme, čteme a po přestupu v Budapešti kolem 11 večer se ocitáme v rakouském spacím voze rychlíku Dacia, směr Brašov. Díky lehátkům se i docela fajn vyspíme, až na dva výkřiky „Passport control!!!“. Vlak má asi dvě hodiny zpoždění, takže v Brašově zbývá na přestup necelá hodina, stihneme vyměnit peníze, koupit kafe, zmrzlinu apod. a nastupujeme do rumunského osobáku do Fagaraše. Vedro, špína, otevřené dveře za jízdy – prostě Rumunsko :-) Ve městečku Fagaraš se moc nezdržíme, rovnou na nádraží bereme taxi do vesnice Breaza (20 lei/os). Ve vesnici nás vítají slepice a místní zvědavě vycházejí na ulici. Bereme batohy a jdeme směrem k horám, cestou nabíráme v luxusním sídle ze studny vodu a dozvíme se, že „šlechtes vetr óbn“ a „gestern gróóóse gevitr“. Začíná lehce poprchat, tak se rozhodneme zakempovat a dobře děláme – kolíky od stanu zapícháváme už za docela silného deště. Za hodinku to přejde, vaříme večeři a za hlasitého ŠŠŠŠŠŠ vedle tekoucí vody usínáme.
DEN 3: Breaza – Ref. Urlea (1536 m) – Saua Calului (2200 m) – Vf. Urlea (2473 m) – jezero Urlea (2194 m)
 |
| Jíme a mokneme |
Neděle 8.8. - Budíček 7:00. Odchod 8:30. Míříme k chatě Urlea, kam podél řeky a následným pěkně prudkým stoupáním za celkem 3,5 hod dorazíme. Cestou je mlha, občas lehounce prší, jsme celí zpocení a mokří od té vlhkosti ve vzduchu i od dřiny do kopce s tím šíleně těžkým báglem. Chata Urlea je rozpadlá, smradlavá, pokakaná, plná rozkládajících se matrací, které se válejí i v jejím blízkém okolí. Poté, co se najíme a přitom zmokneme, najdeme suché místo na kryté „terase“, kde čekáme na Martinu s Jardou. Doplňujeme vodu (asi 10 minut od chaty z potoka východním směrem) a vyrážíme dál. V půl osmé dorazíme k našemu dnešnímu cíli – jezeru Urlea. Celý den je počasí podobné jako dopoledne, jen ve vyšších místech se mraky občas roztáhnou a konečně se nabízejí i hezké výhledy. Pěkně jsme si dneska teda mákli, uff. Jarda se jde okoupat do jezera (?!). A zcela nečekaně: sotva postavíme stan, začne pršet, blýskat, hřmít, pršet... a tak pořád dokola. Bouřek bojim bojim.
DEN 4: Fereastra Mare a Sambatei (2188 m) – Fereastra Mica a Sambatei (2191 m) – kolem jezera L.E.Valea Rea – Portita Vistei (2310 m) – jezero Valea Rea
 |
| Kochejte se s námi |
Pondělí 9.8. - Budíček 7:00. Sluníčko!!! Sušíme věci, myjeme se, snídáme. 9.30 vyrážíme. Vylezeme od jezera nahoru a pokračujeme pořád dál a dál a dál po hřebeni. Jde to rychleji než včera, protože nejdeme tak vysoké převýšení, i když nahoru dolů je to pořád. V jednom ze sedýlek si uvaříme oběd, kocháme se okolními výhledy a pozorujeme ovečky, které se tu pasou na každém rohu. Kolem 14 hod přicházíme nad jezero, kde jsme původně chtěli spát, ale protože je brzy, rozhodneme se jít ještě o jedno jezero dál, k Valea Rea. Je tu spousta lidí, spousta *** od ovcí i lidí... a jedna malá růžová pruhovaná chata (Radana ji hbitě nazve Alpenliebe). Místo najdem na svahu nad jezerem a kolem půl šesté rozbíjíme tábor.
DEN 5: Portita Vistei 2310 – Vf. Vistea Mare (2527 m) – Vf. Moldoveanu (2544 m) – Saua Podragului (2307 m) – jezero I. Podu Giurgiului – Vf. Mircii (2461 m) – jezero Buda
 |
| Vrchol je dobyt! |
Úterý 10.8. - Budíček 7:00. Nocleh pod nejvyšší horou Rumunska Moldoveanu byl klidný, žádné bouřky ani vítr. Hned po ránu bylo celé nebe téměř bez mráčku. Než ale vyrazíme, je 9 hodin (co furt prosím vás všichni děláte?) a vrchol hory nad námi už halí mraky. Asi hodinu a půl trvá výstup. Mraky sice jsou, ale často se otevírá krásný výhled na všechny strany. U rozcestí nedaleko vrcholu necháváme batohy a na samotný vrchol jdeme nalehko. Tam asi 40 minut čekáme na Martinu a Jardu, kteří vyráželi o dost později po nás. Pokračujeme společně prudkým sestupem a opět stoupáme a klesáme do dalších sedel, stále po hřebenové cestě kousek pod okolními vrcholy. Potkáváme dost lidí, mezi nimi hodně Čechů, Rumunů a Němců. Asi v půl čtvrté dorážíme k malému jezeru I. Podu Giurgiului, kolem už je pár stanů, odpadky a tak. Rozhodneme se jít asi ještě 1,5 hodiny k dalšímu jezeru poté, co se ujistíme od protijdoucích, že se k němu dá z hřebene sejít. Jo, dá se. Je to ale dost prudký sestup dobrých 200 m dolů. Najdem místo na stany kousek nad jezerem, dole nabíráme vodu, stavíme stany, vaříme a hrajem veselou hru u Thorina a Radany ve stanu (chi chi). Martina s Jardou se jdou místo her koupat do jezera, brr. Nevím jak jezero, ale voda z potoka, kterou jsme nabírali, je tak studená, že se v ní skoro nedá udržet ruka.
DEN 6: Portita Arpasului (F. Zmeilor) (2175 m) – jezero Capra (2249 m) – Saua Caprei (2315 m) – Vf. Iezerului (2417 m) – sedlo nad tunelem (2286 m) – Vf. Paltinului (2399 m) – Vf. Laitel (2390 m) – jezero Caltun (2135 m)
 |
| Výhled na "Tři kroky od smrti" |
Středa 11.8. - Budíček 6:30. Balíme, sluníčko je na protějším kopci – ale hlavně, že je. Odcházíme 8:30. Půl hodiny nám trvá, než se vyškrábeme zpátky na stezku z místa, kde jsme spali. Dobrá rozcvička po ránu. Když jsme nahoře, pozorujeme, jak k jezeru přicházejí ovce i s bačou a místa po stanech očichávají ovčáčtí psi. Je krásné počasí, které vydrží kupodivu i celý zbytek výletu. Pokračujeme dál, cesta je dobrá, úsek zvaný Tři kroky od smrti zdoláme taky celkem bez problémů, připevněná lana pomohla. Míříme k jezeru Capra, cestou na jednom pěkném kopci obědváme, sluníčko peče a my se vydatně mažeme krémem na opalování. Nad jezerem Capra vystupujeme do sedla s plánem, že sejdeme dolů na druhou stranu k jezeru Balea. Je to význačný bod, protože na tomto místě prochází přes Fagaraš jediná silnice. Dole vidíme chaty, parkoviště, hromady aut, restaurace a údajně je tam i tržiště. Když ale vidíme ten chaos a to převýšení, které bychom museli slézt a zas vylézt, necháme si zajít chutě na pivo, rumíky a místní sýry a chceme se vydat horní cestou k jezeru Caltun. Ptáme se jednoho kolemjdoucího týpka, jak je to daleko, prý 6 hodin cesty. Vracíme se kus pro vodu, protože dochází a je vedro a ve 14:15 vyrážíme. Klasika nahoru, dolů, to už známe (mimochodem, asi po hodině nacházíme nahoře zcela nečekaně výborný a vydatný pramen, takže předchozí návrat pro vodu nebyl nutný, to jsme ale nemohli vědět, protože v mapě ten pramen značený není). Občas dáme sušenky a za 4 hodiny jsme v cíli (což nás dost překvapuje). U jezera táboří pár desítek lidí, my ale kempujeme na plácku už kousek před jezerem, takže jsme tam sami. Nabíráme vodu z odtoku jezera, o jejíž čistotě máme vzhledem k okolním stanům a odpadkům určité pochybnosti. Ve větru vaříme večeři a plánujeme, co zítra. Jo a viděla jsem docela zblízka kamzíka, nejspíš toho samého, co předtím Thorin. Pěkný macek! (ten kamzík)
DEN 7: Strunga Dracului – Vf. Negoiu (2535 m) – Saua Cleopatrei – Vf. Serbota (2331 m) – Saua Serbotei (2123 m) – Vf. Musceaua Scarii (2277 m) – Saua Scarii (2146 m) – Vf. Scara (2306 m) – jezero Avrig (2007 m)
 |
| Strunga Dracului |
Čtvrtek 12.8. - Budíček 7:00. Pod stanem jsme měli hrbolato a v noci trochu foukalo, ale vyspali jsme se vesměs dobře. Thorin zpestří ráno tím, že při vyklepávání stanu z něho vyklepe i brýle, tak je společnými silami opatrně našlapujíc hledáme v trávě. Vítězí Jarda a vyhrává tatranku. Při hledání dotyčný stan skoro uletí dolů ze skály, naštěstí Martin stojí poblíž a stan chytí. Loučíme se s Martinou a Jardou, scházejí dnes z hor a podle plánu míří dál k moři. Počasí je naprosto geniální, na nebi ani mráček a svítí sluníčko. Lehce po 9. hodině vycházíme, nabíráme tutéž vodu jako včera a stoupáme do dnešního prvního sedla. Asi za hodinu a něco dorazíme k Drákulově soutěsce – tak dva metry úzká a hodně dlouhá skalní štěrbina plná řetězů. Statečně lezem, lezem, jde to dobře, hlavně díky tomu, že je sucho. Nahoře následuje ošetření Radaniných odřených kolínek a jdem dál. Výstup na Negoiu je kamenitý, na vrcholu máme sladkou chvilku, padne několik tatranek a čokoláda. Vidíme odtud vrchol Serbota, na který vede nejobtížnější úsek celé naší cesty. Klesáme po suti do sedla a z něho vyrážíme na Serbotu. Mnoho úseků je zabezpečeno řetězy nebo lany, postupujeme pomalu a pozorně. Na dvou místech dojde i k podávání batohů. Na samotný vrchol vede úzký exponovaný hřebínek, no ještě že nejdem v opačném směru! Výstup nám zabral dvě hodiny a teď jsou asi dvě odpoledne, pálí slunce a tak dáváme obídek. Pokračujeme v cestě přes kopečky a sedýlka, občas dáme kochací a tatrankovou pauzu a po 18. hodině přicházíme k jezeru Avrig, kde spíme.
DEN 8: Portita Avrigului – kolem Vf. Budislavu (2343 m) – sedlo Curm. Rosiilor (2159 m) – sedlo Sau Surului (2113 m) – řeka Moasa Sebesului
 |
| Luxusní koupání po drsném sestupu |
Pátek 13.8. - Budíček 7:00. V noci chvílema dost foukalo a pod stanem jsme měli opět hrby. Počasí skvělé, pozorujeme ptáčky u jezera a baču, ženoucího ovce kolem. Kempuje tu na velké ploše u celého jezera tak dvacet lidí. Balíme se mezi prvními a pomalu vyrážíme do prvního kopce. Za dvě hodiny přijdeme na rozcestí s červeným trojúhelníkem. Obědváme a začínáme klesat z hřebene. Je pěkně vedro. Po 1,5 hod přicházíme k chatě, kde se rozhodneme pokračovat dál po červeném kolečku kolem vodopádů a podél řeky. Klesání je hóóódně prudké, jdeme lesem a dole si konečně mácháme nohy v řece. Někdo se máchá celý (ano, Thorin). Pokračujeme dál, překračujeme spadlé stromy a kloužeme se v blátě (obzvláště Radana si to užívá). Dole se stezka rozšíří do prašné silnice a začíná trochu pršet. Míjíme u řeky plácky, kde si místní dělají pikniky a později zjistíme, že i kempují. Vybíráme si jedno z prázdných míst, že tu zůstaneme a zbytek cesty do Sebesu de Sus necháme na zítra. Při stavění stanů už docela dost prší a hřmí. Po hodině je to pryč a máme celý večer na válení.
DEN 9 a 10: Sebesu de Sus – Praha
Sobota 14.8. – neděle 15.8. - Budíček 7:00, odchod po osmé. V Sebesu de Sus nejsou žádné autobusy ani taxi, proto jdeme dál ve vedru prašnými cestami až na zchátralou vlakovou zastávku Racovita. Z tábořiště až sem dorazíme asi za tři hodiny. Vlak do Sibiu jede za další dvě, tak zahajujeme siestu, oběd, sušíme pláštěnky a stany ze včerejšího deště a ranní rosy.
 |
| Tenkrát na východě |
Vymýšlíme, co si všechno dáme v Sibiu za dobroty. V Sibiu nakupujeme místenky na vlaky zpátky a strávíme tři hodiny procházením po městě (kde se zrovna koná nějaký metalový koncert), nakupujeme jídlo ve všudypřítomné Bille a konečně se dostaneme taky do restaurace. Jídlo bylo dobré, ale nebyli jsme z něho tak hyn, jak jsme čekali. V půl deváté přijíždíme do Devy, kde trávíme další tři hodiny. Před nádražím v parku se najíme, koštujeme rumunské víno, kolem komáři a psi. Přesuneme se na nádraží a čekáme... V celém městě najednou vypíná elektrika a jsme asi půl hodiny naprosto potmě. Že má vlak nějakých 35 minut zpoždění nás vůbec nepřekvapuje. Přes noc to máme na sedáka, ale jde to. Ovšem do Budapešti přijíždíme s dvouhodinovým zpožděním, tak nám ujede spoj do Prahy a další jede opět za tři hodiny. Necháme se ošidit ve směnárně, pak následuje klasicky jídlo v parku a hurá na vlak. V Praze zajdeme ještě společně na pivo a do oblíbené
picošky.
Žádné komentáře:
Okomentovat